Jako bohoslovci máme hned několik představených. Na prvním místě to je rektor a spirituál, ale patří mezi ně i náš diecézní biskup. A abychom se navzájem neznali jenom z pohovorů nebo ze mší v katedrále, probíhá během roku i pár neformálních setkání. Jedno z nich připadlo na středu 26. listopadu. S otcem Josefem jsme se setkali u arcibiskupského paláce a společně jsme se vydali večerní Olomoucí do restaurace, kde už na nás čekal salonek, a v tancích se na nás těšilo pivo.
Otec Josef se zajímal o to, čím žijeme a jaké to je v semináři, a těch, co teprve nedávno nastoupili do formace, se ptal na to, jak prožívají změnu, kterou do života vstup do semináře přinesl. On sám nám pak vyprávěl o zážitcích z jeho nedávné cesty na Ukrajinu. Nejvíce mě oslovilo, jak líčil sounáležitost, která byla cítit z obyvatel napadené země. Popisoval, jak se každý den na chvíli zastavil všechen pohyb a v minutě ticha každý myslel na ty, kteří za ně bojují na frontě.
Po vyprávění o Ukrajině jsme se dostali k jinému tématu, a tím byla arcibiskupova zkušenost s neokatechumenátním hnutím a s ryzostí víry, která na něj ze setkání s nimi zapůsobila. Poslední věcí, o které jsme mluvili, byla problematika zneužívání v církvi, pravidla a způsoby systematické práce, které mu mají předcházet.
Společně jsme večer zakončili v kapli na arcibiskupství modlitbou nešpor za všechny, o kterých jsme předtím mluvili, za pronásledované křesťany i za naši arcidiecézi a dar Ducha Svatého pro projekt její obnovy.
Matěj Adámek, bohoslovec 5. ročníku