Jsem připraven? Tuto otázku jsem si poslední týden kladl snad stokrát denně. Blížila se totiž neděle 9. listopadu, kdy jsem měl být přijat mezi kandidáty jáhenství a kněžství. A přesně těmito slovy jsem měl veřejně Mons. Pavlu Posádovi a všem přítomným v kapli sv. Cyrila a Metoděje v olomouckém semináři vyjádřit svoje rozhodnutí a potvrzení toho, že opravdu chci jít cestou ke kněžství.
Ale jsem připraven? Nakonec jsem měl ještě poslední možnost tento krok důkladně promodlit a promyslet během rekolekcí, které jsme o víkendu všichni v semináři prožívali.
V sobotu večer při pohledu na superpelici, kterou jsem asi půl hodiny dokola žehlil, a na kleriku, kterou potkalo stejné nemilosrdné žehlení, jsem si sám pro sebe říkal, že ano. Jsem připraven, alespoň prozatím. Vím, že je přede mnou ještě dlouhá cesta ke svěcení a že se mám ještě kam posouvat jak v duchovních, tak v lidských aspektech života. Ale pro tuto chvíli jsem rozhodnut, že ve formaci chci pokračovat a toto svoje rozhodnutí dát najevo i veřejně.
Ale abych nepsal pořád jen o sobě, musím zmínit i to, že v kapli jsem v první lavici neseděl sám. Seděl v ní ještě František Nesrsta, který při mši svaté přijímal službu lektora. Oficiálně tak byl pověřen tím, že bude uprostřed liturgického shromáždění číst Boží slovo a bude tím pomáhat, aby se uskutečňovalo poslání církve ve světě. Během obřadu přijal z rukou otce biskupa Písmo svaté na znamení této služby.
Chtěl bych tímto poděkovat představeným semináře za to, že o mně vydali dobré svědectví a že jsem se tak mohl na své cestě k Pánu posunout dál přijetím kandidatury. Dále všem bohoslovcům, kteří zajistili hladký průběh mše svaté s udílením kandidatury a lektorátu. Svou ministrantskou službou a krásným zpěvem nám pomohli prožít jeden z důležitých okamžiků v našich životech. Díky také rodině, která mě v mém rozhodnutí podporuje, a nakonec všem, kteří na mě myslí v modlitbách. I já na vás myslím v těch svých.
Vít Vrátný, bohoslovec 3. ročníku