Ve dnech 1. a 2. listopadu jsme si jako každý rok připomněli nejprve všechny svaté, jejichž jména nalezneme v kalendáři, ale i všechny ty, kteří se v nebi radují s Pánem a jejichž jména neznáme. Následně jsme vzpomněli na všechny naše zemřelé příbuzné, přátele a dobrodince, ale i na ty, kteří vyhlížejí věčné spojení s Bohem na věčnosti.
Slavnost všech svatých jsme jako bohoslovci oslavili slavnostní mší svatou v katedrále spolu s naším olomouckých arcibiskupem otcem Nuzíkem. V jeho promluvě zazněla slova o tom, že svatost by měla být naším životním stylem. Ježíšova slova o blahoslavenstvích z Matoušova evangelia jsou pro nás konkrétním návodem k tomuto stylu. Tedy máme se stát v dnešním hlučném světě tichými a ve společnosti toužící po nadbytku všeho těmi, kteří teprve to pravé bohatství očekávají.
V neděli večer jsme pak plynule přešli ke Vzpomínce všech věrných zemřelých. Navštívili jsme ústřední hřbitov v Olomouci a u seminárního hrobu jsme spolu s našimi představenými prožili dušičkovou pobožnost.
V pondělí 2. listopadu jsme slavili mši svatou v katedrále nejen s otcem arcibiskupem, ale i s otcem biskupem Baslerem. Ten ve své promluvě poukázal na to, že očistec je místem, kde se duše zušlechťuje, aby mohla vstoupit do nebe. Skrze plnomocné odpustky, které je možné získat nejen v tomto dušičkovém období, ale i během celého roku, pak může každý z nás pomáhat duším čekajícím na osvobození.
Jan Staněk, bohoslovec 1. ročníku
foto: Archiv AKS Olomouc