Za studiem v Římě

Drazí čtenáři, dovolte mi, abych se vám alespoň krátce představil. Jmenuji se Petr Janíček a pocházím z malé obce Žerotín, dvacet kilometrů severně od Olomouce. Narodil jsem se před třiadvaceti lety jako třetí dítě ze čtyř cukráři a prodavačce. Absolvoval jsem Základní školu svaté Voršily v Olomouci, střední vzdělání jsem nabyl a maturitní zkouškou zakončil na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Bezprostředně poté jsem nastoupil do Teologického konviktu v Olomouci a následně do Arcibiskupského kněžského semináře tamtéž. První dva roky svého vysokoškolského studia jsem prožil na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

Během druhého ročníku mně představení oznámili, že mé studium bude od třetího ročníku pokračovat v Římě. Věřte mi, že toto byl pro mne velmi šokující okamžik. Kdo by si pomyslel, že budu studovat v centru křesťanského světa, u prahu Náměstka Petrova, na prestižní Papežské lateránské univerzitě? Taková věc si žádá skutečně pečlivou přípravu. Proto jsem o prázdninách odcestoval, poprvé v životě, do slunné, tropické a žhavé Itálie, abych načerpal zkušenosti, jazykové schopnosti a získal povědomí o kultuře této pozoruhodné země.

Vše nabralo skutečně rychlý spád a prázdniny skončily. Přišel čas nastoupit do koleje. Má druhá cesta do Itálie a první vstup do bran Říma mne samozřejmě nenechaly chladným. Znamenaly pro mě velký životní krok, určitý skok do neznáma. Na okamžik, kdy jsem poprvé stanul na půdě věčného města Říma, asi nikdy nezapomenu. V branách na mne čekala skutečná škola života, pozoruhodný obraz světa, který mi v pohodlí, kráse a komfortu života v České republice unikal. Mému pohledu se pomalu začalo dostávat perspektivy.

První týdny jsem strávil intenzivním studiem italštiny, které probíhalo na univerzitě. Následoval týden exercicií proběhnuvší na poutním místě Mentorella, jež měl ve velké oblibě i sv. Jan Pavel II. Návrat zpátky do Říma odstartoval bláznivý kolotoč formalit, které předcházely, provázely a následovaly mé studium na Papežské lateránské univerzitě. Život bohoslovce, díky Bohu, není jen o studiu. Papežská kolej Nepomucenum se mi stala již po pár dnech domovem. V osobě pana rektora jsem našel rozvážného, prozíravého a praktického otce. Pan vicerektor si mě ihned získal svou skutečnou a nezištnou starostlivostí, smyslem pro pořádek a řád a vstřícným jednáním. U otce spirituála jsem nalezl pochopení, empatii, moudrost a nepopsatelné přátelství mezi ním, otcem, a mnou, duchovním synem. Kolej Nepomucenum mi dala novou rodinu.

V prvních týdnech vyučování na univerzitě jsem zažíval určité rozčarování způsobené nedostatečností mé italštiny. Společně s počátečními jazykovými obtížemi mne také pronásledoval všudypřítomný duch přihlouplé byrokracie, která zde má svou specifickou zvrhlou podobu a která nesnese srovnání s českými poměry. Tyto problémy však netrvaly dlouho. Útěchou mi byl velmi příjemný, přátelský a přirozený život v koleji. Čas od času sice radost zkalily obtíže, nedorozumění a různé spory, ale takové zkoušky se nevyhnou žádnému společnému soužití. První semestr provázelo i několik velmi pozoruhodných oslav, svátků a slavností, které se zde, v Nepomucenu, slaví s nezaměnitelným uměním. Řekl bych, že oslavy v duchu evangelním, liturgickém a ostatně i lidském, zde mají skutečně originální a specifickou atmosféru. Mimořádnými okamžiky jsou zde i návštěvy rodin a známých. Čas od času sem zavítají, aby navštívili bohoslovce a krásy města Říma.

Po půl roce jsme dostali příležitost k návratu domů, abychom vánoční svátky oslavili ve svých farnostech, v kruhu rodinném a ve společenství domácí církve. Po návratu nás čekalo zkouškové období. Pro mne to byla první zkušenost se skládáním zkoušek v cizím jazyce. Díky Bohu jsem vše zvládl a zkoušky jsem včas složil.

Zkoušky a studium však, naštěstí, nejsou jedinou náplní pobytu v Římě. Ve volném čase jsem navštívil mnoho památek a zákoutí Říma, které stojí za to, aby jim byla věnována pozornost. Dostatek času se zde dá investovat i do četby. Mě však volný čas, mimo jiné, zaplňuje práce na realizacích projektů pro katedru církevních dějin na teologické fakultě Univerzity Palackého.

Když jsem nastupoval do semináře, hlavou mi proběhlo mnoho bláznivých představ, nápadů a snů. Nikdy mne však nenapadlo, že se skutečně vydám studovat na tři roky do Říma. Tento sen, který jsem nikdy nesnil, se mi v současnosti plní a já zakouším neuvěřitelnou velikost a moc Všemohoucího a Věčného Hospodina. Zde, v odloučení od vlasti, opravdově pociťuji lásku k ní, k lidem blízkým, kteří jsou mi nyní vzdáleni, a opravdově se učím milovat církev. Co mi Hospodin chystá zítra, za týden, anebo za rok, nevím, ale už teď jsem skutečně zvědavý a odhodlaný to přijmout. S Pánem Bohem.

RimPetr Janíček,
bohoslovec