Řekl jsem Bohu své ano a nabídl mu svůj život

Rozhovor s Ondrou Poštulkou, seminárním jáhnem.

Ondro, odkud pocházíš a jaké bylo tvé dětství a dospívání?

Pocházím ze Svitav, města na samé hranici Olomoucké arcidiecéze. Moje dětství bylo krásné, moji rodiče jsou věřící a vytvořili nám doma se sourozenci opravdu nádherné prostředí. Takže na dětství vzpomínám moc rád a rodičům jsem velmi vděčný. V dospívání jsem si, asi jako každý prošel i těžším obdobím, kdy jsem musel o svoji víru bojovat. Je to doba kdy se dětská víra mění v dospělou a člověk si to tak nějak v sobě musí sám vybojovat, ale to k dospívání patří.

Kdy jsi poprvé zaslechl Boží povolání?

Jako spousta kluků jsem si jako malý hrál na kněze, ale takové to první zavolání jsem uslyšel na gymnáziu, ale nějak jsem si pořád říkal, že na to nejsem vhodným kandidátem. Také jsem měl svoje záliby a svoji představu o budoucím životě. Tak jsem to nějak poslal k ledu.

A kdy sis to uvědomil hlouběji?

Asi před maturitou, když už se opravdu lámal chleba a rozhodoval jsem se co v životě dál. Ale cítil jsem, že ještě není ten správný čas, proto jsem odešel studovat historii a literaturu do Brna. Postupem času jsem si tam uvědomil, že Boží volání je pravé a že je to směr, kterým chci v životě jít.

Viděl jsi nějaký pěkný kněžský vzor?

Ve svém životě jsem měl možnost poznat spoustu skvělých kněží. Ale na mé cestě mě nejvíc provázel náš farář – otec Václav Dolák, který je mi příkladem poctivě žitého kněžského života, za což jsem mu vděčný a taky za trpělivost, protože to se mnou mnohdy neměl jednoduché. (smích)

V loňském roce jsi byl vysvěcen na jáhna. Kdo je to seminární jáhen?

Seminární jáhen je jáhen jako každý jiný, akorát ve specifické situaci. Jsem stále bohoslovcem 5. ročníku v Arcibiskupském kněžském semináři a studuji poslední rok na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

Co všechno má seminární jáhen na starosti?

Moje služba je v rámci našeho seminárního společenství. V semináři se podílím na službě u oltáře, ale také sloužím během eucharistické adorace, nebo vedu společnou modlitbu breviáře. Jinak se můj běžný den prakticky neliší od života bohoslovce, protože žiji ve stejném životním rytmu. Mimo to jáhen je ustanoven jako pomocník biskupa při liturgii, takže mohu sloužit také při pontifikálních mší v katedrále. Také mám rád a cením si chvil, kdy mohu být u oltáře ve své domácí farnosti, když máme prázdniny.

Už jsi někdy ve své farnosti kázal?

Ano už mnohokrát. Jenom poprvé je to zvláštní pocit stát u ambonu a hovořit o Božím slovu těm, kteří mě znají už od ministrantských let… Nicméně nejobtížnější kázání jsem zažil na půlnoční mši svaté, protože velká část lidí, ke kterým mluvím, jsou v kostele třeba právě jen na tuto jednu mši svatou v roce, tak je to velká příležitost takové lidi oslovit. Příprava tohoto kázání mi dala opravdu zabrat. Služba Božímu slovu je jednou z charakteristik jáhenského povolání.

Co pro tebe osobně znamená, že jsi jáhnem?

O těchto věcech se těžko hovoří. Pokud bych to měl říci nějak jednoduše: Řekl jsem Bohu své ano, nabídl jsem mu svůj život a dal jsem se do služby církve. Mám radost, že Bůh přijal tuto mou nabídku, protože to není samozřejmost. Svěcení není samozřejmostí. Na svěcení nemáme právo, ale je to velký a nezasloužený Boží dar. Když se ohlížím na svůj život zpět po svěcení, tak ve svém životě vidím Boží vedení jako zlatou nit, která se jím táhne.

Pokřtil jsi někoho?

Ano už jsem měl možnost křtít. Je to nádherný nepopsatelný pocit. Musím říct, že dítě asi nějak vycítilo, že to je můj první křest, a tak se rozhodlo být moc hodné.

Jsi v 5. ročníku Katolické teologie, jaké máš téma diplomové práce?

Téma mé diplomové práce je z oblasti morální teologie. Vždycky mě zajímalo téma rodiny v dnešním světě a podle toho jsem i zvolil práci, ve které se zabývám vztahem rodiny a tzv. gender ideologie. Manželství a rodina je v dnešním světě ohrožována mnoha vlivy, a právě tato ideologie je jedním z nich. Snaží se o zničení identity rodiny a nedovoluje dětem, aby byly vychovávány ve zdravém prostředí. Myslím si, že když se podíváme do dnešní společnosti a na současnou politickou scénu, vidíme, že klasický model rodiny není v kurzu právě naopak. Ačkoliv to možná není vidět, je zřejmé, že se proti instituci manželství a rodiny vede boj. Vnímám to jako výzvu pro křesťany, křesťanská manželství a rodiny.

Z čeho máš radost ve své službě?

Je toho hodně. Především mám rád chvíle ztišení před Nejsvětější svátostí v eucharistické adoraci. Chvíle kdy všechno to lidské snažení, všechny starosti ale i radosti člověk může předložit Pánu.

Ondra Poštulka, katedrála

Rozhovor vedl Pavel Fiala