Historie

Arcibiskupský kněžský seminář se nachází v centru Olomouce poblíž kostela sv. Michala na místě bývalého dominikánského kláštera. První zmínka o tomto klášteře pochází z roku 1227. Dominikáni zde působili až do josefínské doby. Arcibiskupský kněžský seminář vznikl na místě bývalého kláštera v roce 1790. Stalo se tak na popud prvního olomouckého arcibiskupa Antonína Theodora kardinála Colloreda po rozpuštění generálního semináře v Klášterním Hradisku.

Protože brněnská diecéze neměla v prvních desetiletích existence vlastní seminář, fungoval ten olomoucký pro obě diecéze až do roku 1806. V generálním semináři na Hradisku došlo v posledních letech jeho existence k výraznému poklesu bohoslovců (ze 177 na 69 osob v letech 1786 až 1788). V letech 1802 až 1803 studovalo v "novém" semináři již 129 seminaristů. K bohoslužbám používali tzv. českou kapli (kaple sv. Alexia), dříve nazývanou mariánská, vystavěnou v roce 1380 (na její stavbu bylo použito zdí dřívější hradní kaple z roku 1250, podobně jako při stavbě křížové chodby). Roku 1835 vznikla v semináři česká (slovanská) knihovna. Přibližně do této doby datujeme začátek výuky českého jazyka, který vyučoval superior. Do roku 1837 neměl seminář spirituála, jeho úkol plnil superior a vicesuperior.

Za arcibiskupa Maxmiliána Josefa kardinála Sommerau Beckha byla v roce 1841 dokončena přestavba semináře, který již nestačil pojmout všechny bohoslovce. Ze starého dominikánského kláštera zůstala jen dolní klenutá chodba, schodiště a vnější zdivo. Během rekonstrukce vzniklo první a druhé poschodí, čímž se výrazným způsobem zvýšila ubytovací kapacita budovy. Roku 1854 byl svěřen seminář pod ochranu sv. Cyrila a Metoděje a sv. Václava (za Bedřicha Egona kardinála Fürstenberga).

Na popud arcibiskupa Františka Saleského kardinála Bauera (osmý arcibiskup olomoucký) rozšířili v roce 1911 kněžský seminář o další budovu, které se dodnes říká Salesianum.

Rozvoj semináře za arcibiskupa Prečana

Nejvyššího počtu bohoslovců dosáhl kněžský seminář za arcibiskupa Leopolda Prečana. Tehdy tam studovalo více než 300 bohoslovců. Proto v roce 1930 přistavěli k objektu semináře další budovu (tzv. Leopoldinum) a vybudovali velkou seminární kapli sv. Cyrila a Metoděje v budově Salesiana (v roce 1932) . Za druhé světové války seminář obsadili Němci a bohoslovci bydleli na kapitulním děkanství u Dómu sv. Václava a v kanovnických domech.

Za arcibiskupa Josefa Karla Matochy došlo v roce 1950 k uzavření a zrušení kněžského semináře komunistickým režimem. V září roku 1968 byl kněžský seminář v Olomouci obnoven a do třech ročníků nastoupilo 94 bohoslovců, kteří byli postupně vysvěceni v letech 1972 – 1974. Seminaristé však nebydleli v původních objektech, ale na arcibiskupské rezidenci a kapitulním děkanství u Dómu. V červnu roku 1974 byl olomoucký seminář opět zrušen.

Znovuobnovení semináře po pádu komunismu

Arcibiskupský kněžský seminář byl opět otevřen v roce 1990, za arcibiskupa Františka Vaňáka, který od svého jmenování olomouckým biskupem vyvíjel maximální úsilí o znovuotevření semináře. V roce 1990 nastoupilo do semináře ve všech pěti ročnících 130 diecézních bohoslovců a 52 řeholníků, kteří ještě neměli znovu obnoveny své kláštery a proto bydleli v semináři spolu s diecézními bohoslovci. Během prvních několika let obnoveného semináře se tu vystřídaly desítky řeholních bohoslovců, svěřených do péče a odpovědnosti seminárních představených z několika řádů a kongregací. Jednalo se především o petríny (CSsS), křížovníky (OCr), obláty Panny Marie (OMI), premonstráty (OPraem), augustiniánské kanovníky (CRV) a salvatoriány (SDS).

Pod vedením tehdejšího rektora semináře Mons. Milána Kouby došlo k opravě budov semináře, což vyžadovalo také velké úsilí jeho spolupracovníků, vicerektora P. Václava Slouka, a pozdějšího vicerektora P. Jiřího Reka. Spolu s obnovením provozu kněžského semináře zde opět začaly působit Milosrdné sestry svatého Kříže. Komunita byla z personálních důvodů zrušena v létě roku 2021. Kvůli neustálému snižování počtu bohoslovců (které začalo na přelomu tisíciletí), byly jednotlivé budovy semináře (Leopoldinum, Domeček, Salesianum) postupně uzavřeny a upraveny na koleje pro vysokoškolské studenty. Od září roku 2021 funguje seminář pouze v původní (nejstarší) části komplexu, která sousedí s kostelem sv. Michala (tzv. Marianum - přestavěná část dominikánského kláštera z roku 1790).