Historie

Kněžský seminář se nachází v centru Olomouce poblíž kostela sv. Michala, na místě bývalého dominikánského kláštera. První zmínka o tomto klášteře je z roku 1227. Dominikáni zde zůstali až do josefínské doby. Po rozpuštění generálního semináře na Klášterním Hradisku byl nově konstituován arcibiskupský kněžský seminář v roce 1790 za arcibiskupa Ant. Th. kardinála Colloreda a umístěn v budově bývalého dominikánského kláštera u sv. Michala na Juliově hoře.

Protože brněnská diecéze neměla vlastní seminář, byl olomoucký seminář pro obě diecéze, a to až do roku 1806. V letech 1786 – 1788 v generálním semináři na Hradisku došlo k velkému poklesu alumnů ze 177 na 69. V roce 1802 a 1803 jich bylo v nově konstituovaném semináři opět více – 129.
V té době měl seminář svého direktora, superiora a vicesuperiora. (V seminářích, kde nebyl direktor, používal superior titulu rektor a vicesuperior titulu vicerektor). K bohoslužbám byla používána tzv. česká kaple, kaple sv. Alexia, dříve mariánská (vystavěna r. 1380 – použito zdí dřívější hradní kaple z r. 1250, tak jako křížová chodba).
Od roku 1740 je zvána kaplí sv. Alexia. Do r. 1837 neměl seminář spirituála, jeho úkol plnil superior a vicesuperior: vicesuperior z větší části.

historie1Také přibližně v této době bylo v semináři zavedeno vyučování českému jazyku. Vyučoval jej superior. Roku 1835 byla v semináři založena česká (slovanská) knihovna.

V roce 1841 za arcibiskupa Maxim. J. kardinála Sommerau Beckha byla dokončena přestavba semináře, který již nestačil pojmout všechny bohoslovce. Ze starého dominikánského kláštera zůstala jen dolní klenutá chodba, schodiště a vnější zdivo. První a druhé poschodí bylo nově nadstaveno. Tím bylo možné místo 44 alumnů ubytovat již 154. Roku 1854 byl svěřen seminář ochraně svatého Cyrila a Metoděje a svatého Václava (kard. Fürstenberg).

Arcibiskup František Sal. kardinál Bauer nejen vystavěl v Brně alumnát, ale také v Olomouci v roce 1911 rozšířil seminář o další objekt.

Za arcibiskupa Leopolda Prečana dosáhl olomoucký seminář největšího počtu bohoslovců, přes 300. Proto byl v roce 1930 přistaven další objekt semináře a vybudována seminární kaple svatého Cyrila a Metoděje (1932) v objektu semináře vybudovaném kardinálem Bauerem.
V době okupace 1939-1945 byl seminář obsazen Němci a bohoslovci bydleli na kapitulním děkanství u Dómu sv. Václava a v kanovnických domech.

Za arcibiskupa Josefa Karla Matochy byl seminář v roce 1950 opět uzavřen komunistickým režimem a zrušen.

historie2V roce 1968 (16.9.) byl seminář obnoven a ve třech ročnících měl 94 bohoslovců, postupně vysvěcených v letech 1972 – 1974. Nebyl však obnoven v původních objektech, ale bohoslovci bydleli na arcibiskupské rezidenci a kapitulním děkanství u Dómu. V červnu roku 1974 byl opět zrušen.

K novému otevření Arcibiskupského kněžského semináře došlo v roce 1990, za arcibiskupa Františka Vaňáka, který od svého jmenování biskupem v Olomouci vyvíjel maximální úsilí o znovuotevření semináře. V roce 1990 nastoupilo do semináře ve všech pěti ročnících 130 diecézních bohoslovců a 52 řeholních, kteří ještě neměli znovu obnoveny své kláštery a proto bydleli v semináři spolu s diecézními. Během prvních několika let obnoveného semináře se tu vystřídaly desítky řeholních bohoslovců, svěřených do péče a odpovědnosti seminárních představených z několika řádů a kongregací: petríni (CSsS), křížovníci (OCr), obláti Panny Marie (OMI), premonstráti (OPraem), augustiniánští kanovníci (CRV) a salvatoriáni (SDS). Po celou dobu opětovného provozu kněžského semináře zde žijí a pracují sestry svatého Kříže.
historie3Pod vedením tehdejšího rektora semináře Mons. Milána Kouby byly budovy semináře opraveny. Vyžadovalo to velké úsilí také jeho spolupracovníků, vicerektora P. Václava Slouka, a pozdějšího vicerektora P. Jiřího Reka.