Během mé praxe zemřelo asi jen deset lidí…

Je dobrým zvykem, že někteří bohoslovci po skončení druhého ročníku mají pracovní praxi v běžném pracovním prostředí. Já jsem byl osloven otcem rektorem, abych si našel brigádu. A proto jsem v létě tohoto roku absolvoval dvoutýdenní pracovní praxi v pohřební službě Agnes v Bílovci. Tuto specifickou pracovní praxi jsem si vybral proto, že jsem se dosud nesetkal se smrtí člověka a práce v obyčejné firmě je něco, co už dávno znám z brigád.

V pohřební službě jsem se setkal téměř se všemi pracemi – pohřby, krematoriem, patologií a také samotným oblékáním nebožtíků s holením vousů apod. Po dobu mé praxe jsem se musel postarat jen o deset zemřelých, takže po zbytek času jsem se musel věnovat ostatním údržbářským pracím.

Nejvíc mě překvapili zaměstnanci této pohřební služby. Byli to slušní, čistí a mladí lidé, což překonalo veškeré mé představy o „pohřebácích“. Jejich přístup k práci byl zkrátka příkladný. Co mě naopak ze začátku zarazilo, byla první konfrontace s nebožtíkem, ležícím v převozní rakvi. Po čase se to ale stalo rutinou, takže si člověk snadno zvykne. Paradoxně nejtěžší na praxi pro mě bylo si odpovědět na otázku, kým je ten zemřelý přede mnou? Je to ještě člověk, nebo už ne? Došel jsem k závěru, že i mrtvé tělo má svou důstojnost, ale už v něm není duše, která dělá člověka tím, kým je.

Jsem za tuto zkušenost velmi rád. Jako vzpomínku na svou praxi, jsem si přivezl černou pohřební vestu. Takže se už těším, až v semináři postraším nějakého vykuleného bohoslovce.

Karel Honka,

bohoslovec 3. ročníku

Foto: Pohřební služba Agnes

Snímek pohřební služba Agnes